Projekt Systémová podpora profesionálního výkonu sociální práce II (dále jen Profíci II) je se sociálními pracovníky již několik let. Prakticky od roku 2014 jsou tu Profíci s jasným cílem – podpořit stávající sociální pracovníky v jejich každodenním úsilí, prohlubovat jejich odborné kompetence a pomoci jim pravidelně zvyšovat povědomí široké veřejnosti o této profesi. Projekt měl svou cestu zakončit již v polovině tohoto roku, nicméně díky velké základně sociálních pracovníků, kteří se k Profíkům připojili a především poptávce po našich akcích, jsme se rozhodli požádat o prodloužení tohoto projektu o rok. A to se podařilo.
Studenty a absolventy sociální práce v České republice jistě čas od času napadne, zda mohou se svým univerzitním vzděláním působit také v zahraničí. Pokud se rozhodnou pro země Evropské unie, je situace poměrně snadná. Ale co když se rozhodnou zkusit své štěstí ve Spojených státech amerických?
Úvod
Úmluva Organizace spojených národů o právech osob se zdravotním postižením podporuje „rovný přístup všech žen a mužů se zdravotním postižením k dostupnému a kvalitnímu technickému, odbornému a terciárnímu vzdělávání včetně celoživotního učení“ a také k vhodnému pracovnímu uplatnění (Novosád, 2019). V tomto příspěvku se zaměříme na inkluzivní přístup u lidí s lehkým mentálním postižením a klademe si otázku: Jakým způsobem může být akademické prostředí otevřené lidem s lehkým mentálním postižením? Díky zapojení do projektu Inclusive Campus Life1 (dále jen ICLife) popíšeme naši vizi možnosti zapojení lidí s lehkým mentálním postižením do vysokoškolského vzdělávání, uvedeme úspěšné příklady námi realizovaných činností a nabídneme některé nástroje umožňující inkluzi těchto lidí na vysokých školách2. Jde tedy o sdílení dobré praxe v inkluzivním vzdělávání a podpoře celoživotního učení lidí s lehkým mentálním postižením i o snižování rizika jejich sociální exkluze
Sociální práce na krajském úřadu
Mgr. Zbyněk Vočka
Krajské úřady mají v oblasti sociální práce v rámci celého systému zajištění pomoci a podpory lidem v nepříznivé sociální situaci svou specifickou a poměrně významnou úlohu (roli). Ta vyplývá ze zákona o sociálních službách.[1] Krajským úřadům přísluší koordinovat poskytování sociálních služeb a dále realizovat a koordinovat činnosti sociální práce vedoucí k řešení nepříznivé sociální situace a k sociálnímu začleňování osob.[2]
Úvod
SOS dětské vesničky jsou jednou z našich nejstarších neziskových organizací, která už padesát let pomáhá dětem vyrůstat v rodině. Vznikly již v roce 1969; v této době působily z nevládních organizací pomáhajících dětem v Československu pouze Skauti, Červený kříž a několik církevních spolků. V době normalizace byla činnost všech těchto organizací postupně zakázána, SOS dětské vesničky sice fungovaly dál, ale pod hlavičkou státních institucí. Hned v prosinci 1989 došlo k obnovení činnosti Sdružení SOS dětských vesniček. Organizace poskytuje v šesti krajích terénní sociální služby nabízející pomoc rodinám v krizi, jejichž problémy hrozí vyústit až v odebrání dětí. V Praze a v Karlových Varech provozuje organizace krizová centra pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Nejdelší tradici mají SOS dětské vesničky v podpoře pěstounských rodin – poskytují širokou škálu služeb pěstounům v Karlovarském, Zlínském, Olomouckém a Jihomoravském kraji. Od roku 2018 doprovázejí pěstouny také v hlavním městě Praze a ve Středočeském kraji, se zvláštním důrazem na rodiny pečující o děti s poruchou attachmentu a dalšími specifickými potřebami.
"Vedoucí sociálního odboru jako možný tvůrce politiky"[1]
Mgr. Eva M. Hejzlarová, Ph.D.
Úvod
Na sociální práci se nejčastěji nahlíží jako na pomáhající profesi, která se pohybuje v mantinelech zadání formulovaného politiky. Teorie veřejné politiky sice umí o sociálních pracovnících přemýšlet jako o aktérech, kteří mají významný podíl na podobě sociální politiky (srov. teorie liniových pracovníků, Lipsky 2010, v češtině Horák, Horáková 2009), ale o tom, zda a jak by mohli být sociální pracovníci opravdovými tvůrci politiky, se minimálně v českém prostředí mnoho neví.
