Konference k dvacátému výročí občanských poraden v ČR, která se uskuteční 8. 6. 2016 od 14:00 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR (místnost 205) pod záštitou ministryně práce a sociálních věcí Mgr. Michaely Marksové a předsedy výboru pro sociální politiku PSP Miroslava Zavadila.
Sociálnu prácu chápeme ako aplikovanú vednú a akademickú disciplínu ako aj na hodnotách založenú profesionálnu činnosť sociálnych pracovníkov, ktorí svojim cieľavedomým pôsobením pomáhajú, sprevádzajú, podporujú a zmocňujú jednotlivcov a sociálne systémy (rodiny, skupiny, komunity, inštitúcie) nadobudnúť optimálnu úroveň sociálneho fungovania a utvárajú priaznivé spoločenské podmienky na dosiahnutie tohto cieľa. V stručnom prehľadovom príspevku predstavíme retrospektívy, aktuálne trendy a perspektívy sociálnej práce v podmienkach Slovenskej republiky z edukačného, sociálno-politického, praxeologického a rozvojového hľadiska.
Nezbytné je dnes vzdělávání jak běžných občanů ve finanční gramotnosti, tak sociálních pracovníků v dluhovém poradenství, které funguje jako prevence předlužení.
Půjčky, úvěry, exekuce, soudy, tyto pojmy se v posledních letech staly každodenní realitou, prezentovanou jak ve veřejných sdělovacích prostředcích a nových médiích, tak v praxi dluhového poradenství. Z problematiky zadlužení určitých skupin české společnosti, se plíživě stal fenomén předlužení velké části lidí, které by sociologové řadili do střední třídy.
Úvod
V posledních letech se také v našem českém kontextu stále více objevuje kritika tradiční sociální práce. Keller (2011) v této souvislosti přirovnává sociální práci k paliativní péči, která pouze mírní následky sociálních rizik, na které jsou sociální pracovníci krátcí. Objevují se i texty, které sociální práci odsuzují jako posilování stávajícího rozdělení moci, postrádající emancipační a sociálně kritický potenciál (Slačálek, Rychetský, 2013). S těmito námitkami se do jisté míry vyrovnává perspektiva radikální nebo kritické sociální práce (např. Lavalette, 2011), která se u nás teprve zabydluje. Příkladem tohoto zabydlování mohou být různé akademické i publicistické práce (Malík, 2009; Janebová, 2014; Hetmánková, 2014; Poživil, 2014, atd.). Radikální perspektiva v sociální práci je souborem mnoha směrů, které mezi sebou nesou mnohdy zásadní odlišnosti. Od klasické marxistické třídně založené kritiky společnosti k postmoderním perspektivám založeným na sociálním konstrukcionismu a kritické teorii. Nicméně průvodním znakem všech těchto směrů je odklon od normativního vnímání sociální práce a příklon ke společenské transformaci, překonání útlaku, nespravedlnosti, dominance nebo vykořisťování (Healy in Janebová, 2014). Jde také o přesvědčení, že příjemci sociální práce nejsou architekty svého neštěstí, kteří se svou vlastní snahou a dodržováním pravidel mohou znovu stát spokojenými členy společnosti, nýbrž že existují ještě další opresivní síly, které jsou odpovědné za útlak a rozkol ve společnosti (Turbett, 2014). Je paradoxem, že toto radikální pojetí je poměrně v souladu s definicí sociální práce podle Mezinárodní federace sociálních pracovníků. Ta ji definuje jako praxi, která se snaží o sociální změnu, pro kterou jsou zásadní principy lidských práv a sociální spravedlnosti, přičemž se snaží působit na místech, kde lidé interagují se svým prostředím (IFSW, 2009).
Konference se koná 6. dubna 2016 v SVŠES, Lindnerova 575/1, Praha 8- Libeň od 9:00. Pro více informací prosím rozklikněte článek.
Pozvánka ke stažení v PDF zde:Pozvánka_Aktuální trendy sociální práce
Participace a zapojování uživatelů do tvorby sociálních politik a poskytování sociálních služeb představují žhavé téma v sociální práci. Do jaké míry můžeme spolupracovat s klienty sociálních služeb a do jaké míry je vhodné či možné sdílet s nimi rozhodovací moc? Je reálné dosahovat cílů v partnerství s klienty, anebo je hierarchický vztah mezi pracovníky a klienty v pořádku a měl by takový zůstat? Je odborníkem na bezdomovství osoba bez domova, anebo pracovník nízkoprahového centra?
