Přijetí radikální perspektivy v sociální práci optikou osobního příběhu Anny o třech dějstvích

Úvod

V posledních letech se také v našem českém kontextu stále více objevuje kritika tradiční sociální práce. Keller (2011) v této souvislosti přirovnává sociální práci k paliativní péči, která pouze mírní následky sociálních rizik, na které jsou sociální pracovníci krátcí. Objevují se i texty, které sociální práci odsuzují jako posilování stávajícího rozdělení moci, postrádající emancipační a sociálně kritický potenciál (Slačálek, Rychetský, 2013). S těmito námitkami se do jisté míry vyrovnává perspektiva radikální nebo kritické sociální práce (např. Lavalette, 2011), která se u nás teprve zabydluje. Příkladem tohoto zabydlování mohou být různé akademické i publicistické práce (Malík, 2009; Janebová, 2014; Hetmánková, 2014; Poživil, 2014, atd.). Radikální perspektiva v sociální práci je souborem mnoha směrů, které mezi sebou nesou mnohdy zásadní odlišnosti. Od klasické marxistické třídně založené kritiky společnosti k postmoderním perspektivám založeným na sociálním konstrukcionismu a kritické teorii. Nicméně průvodním znakem všech těchto směrů je odklon od normativního vnímání sociální práce a příklon ke společenské transformaci, překonání útlaku, nespravedlnosti, dominance nebo vykořisťování (Healy in Janebová, 2014). Jde také o přesvědčení, že příjemci sociální práce nejsou architekty svého neštěstí, kteří se svou vlastní snahou a dodržováním pravidel mohou znovu stát spokojenými členy společnosti, nýbrž že existují ještě další opresivní síly, které jsou odpovědné za útlak a rozkol ve společnosti (Turbett, 2014). Je paradoxem, že toto radikální pojetí je poměrně v souladu s definicí sociální práce podle Mezinárodní federace sociálních pracovníků. Ta ji definuje jako praxi, která se snaží o sociální změnu, pro kterou jsou zásadní principy lidských práv a sociální spravedlnosti, přičemž se snaží působit na místech, kde lidé interagují se svým prostředím (IFSW, 2009).

Participace jako nástroj změny zdola

Participace a zapojování uživatelů do tvorby sociálních politik a poskytování sociálních služeb představují žhavé téma v sociální práci. Do jaké míry můžeme spolupracovat s klienty sociálních služeb a do jaké míry je vhodné či možné sdílet s nimi rozhodovací moc? Je reálné dosahovat cílů v partnerství s klienty, anebo je hierarchický vztah mezi pracovníky a klienty v pořádku a měl by takový zůstat? Je odborníkem na bezdomovství osoba bez domova, anebo pracovník nízkoprahového centra?

SOCIÁLNÍ PRÁCE S MIGRANTY II.- Role sociálního pracovníka v integraci migrantů/uprchlíků do české společnosti

Kdo je sociální pracovník pracující s cizinci a jaká je jeho pracovní náplň? Jaká vlastně vůbec může být motivace k této profesi? Při položení těchto otázek většinou mezi známými sociálních pracovníků nastává ticho.

SOCIÁLNÍ PRÁCE S MIGRANTY I.- Role sociálního pracovníka v azylovém zařízení pro uprchlíky

Zadání napsat tento článek mě zastihlo ve zvláštní době. Kolem mě se dějí události, se kterými nemám já ani nikdo jiný zkušenost. Společně s mými kolegy se s údivem rozhlížíme kolem, nevěřícně sledujeme zprávy médií a tuhneme při televizních či internetových diskuzích. Hledáme dříve tak jasně vymezenou hranici tolerance a nerozumíme tomu, jak snadno a rychle mohla za tak krátký čas vyblednout. Žasneme, jak je najednou svět relativní, hodnoty proměněné, jistoty nestabilní, pojmy prázdné a obyčejné lidství nepodstatné. Jen tušíme, že jsme součástí něčeho, co bude jednou kapitolou v učebnicích a tématem kritických zhodnocení. Naše dny doprovází u mnohých z nás dosud nepoznaný pocit napětí z nového dne a jeho událostí. Exodus uprchlíků do Evropy, strategie jeho řešení a doprovodné jevy, které to vyvolalo ve společnosti, staví sociálního pracovníka v zařízeních pro uprchlíky do řady nových situací a morálních dilemat.

Reportáž z mezinárodního semináře v Litomyšli

Mezinárodní seminář Dobrá praxe v sociální práci inspirace a příležitosti pořádaný 15. září 2015 v Litomyšli se zaměřil na dobrou praxi v sociální práci a výměnu zkušeností mezi sociálními pracovníky. Seminář pořádalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (MPSV) za spolupráce Asociace občanských poraden (AOP) v rámci projektu Systémová podpora profesionálního výkonu sociální práce, reg. č.: CZ.1.04/3.1.00/04.00015, financovaného z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky.