Každý člověk je sexuální bytost a má právo na prožívání vlastní sexuality v rámci právních a sociálních norem. Ačkoli je toto právo u lidí se zdravotním postižením podporováno mezinárodními úmluvami a národní legislativou, neustále se setkáváme s tím, že je v jejich reálných životech porušováno, nebo chybí vůle pro vytváření podmínek, aby mohlo být naplňováno. Napříč sociálními službami rovněž chybí systematický přístup k řešení tohoto problému. V souvislosti s tím lze uvést, že dne 1. ledna 2026 nabude účinnosti nové ustanovení zákona o sociálních službách, které s tématem úzce souvisí a významně posiluje práva klientů sociálních služeb v této oblasti, a sice nová povinnost poskytovatelů sociálních služeb podle § 88 písm. l) zákona o sociálních službách „respektovat a chránit soukromí, integritu a důstojnost osob, kterým poskytují sociální službu“2. Sexualita lidí se zdravotním postižením je navíc stále opředena řadou mýtů, podle nichž jsou např. lidé s postižením hypersexuální a nebezpeční pro své okolí, případně jsou považováni za věčné děti, u nichž se přítomnost sexuálních a vztahových potřeb nepředpokládá.3

Číst dál...