Sociální práce v praxi je profesionální systém podpory určený pro jednotlivce a skupiny, u nichž se kumulují chudoba, tělesné nebo duševní postižení, stigmatizující způsoby chování a společenské znevýhodnění, jenž vede k dlouhodobým a intenzivním sociálním problémům.
Sociální práce se skupinou začala být využívána několik let po případové sociální práci, a to jako specifická metoda práce především v rámci různých náboženských a svépomocných hnutích. V USA a v Evropě postupně vznikali různé spolky zaměřené na řešení sociálních problémů rodin a skupin lidí, kteří se ocitli bez střechy nad hlavou a byli vytlačeni na okraj společnosti.
Skupiny tvoří vlastní mikrosvět, který je tím autentičtější, čím spontánnější interakce ve skupině je. Ve skupině fungují principy vzájemné pomoci. Členové se vzájemně podporují k otevřenosti při vyjadřování pocitů, což má vliv na rozvoj empatie. Vzájemná podpora přispívá k porozumění a pomoci nejen sobě, ale i ostatním ve skupině. Lidé ve skupině mají možnost řešit své problémy a vidět je optikou druhých. Mají možnost cvičit nové dovednosti, které pak mohou přenést do svého přirozeného prostředí. Vzniká pocit jistoty, bezpečí, síly a možnost otevírat tabu ve skupině.
Rodina jako sociální systém
Rodina je z pohledu sociologie sociální skupina, která je současně skupinou primární, neformální, malou, vlastní a členskou a lze ji považovat za systém, kdy jednotliví členové tohoto systému jsou ve vzájemných interakcích a navzájem se ovlivňují. Mluvíme o síti vztahů. Znamená to, že procesy odehrávající se uvnitř rodiny jsou vzájemně propojené a dynamické, což v důsledku znamená, že setká-li se jeden člen rodiny s určitou zátěží, bude tato zátěž působit na rodinu jako celek.
Výhody sociální práce se skupinou
Sociální práci se skupinou je také možno chápat jako metodu, která využívá dynamiku skupiny současně ke dvěma cílům, kterými jsou posílení skupiny jako celku a zároveň prostřednictvím interakce jednotlivce se skupinou úsilí o podporu jeho sociálního fungování. Při tomto způsobu práce sociální pracovník pomáhá sociálnímu fungování různých skupin, a to zejména posilováním pozitivních sociálních vztahů mezi členy skupiny a zlepšením kvality života členů skupiny.
Život ve skupině vyjadřuje základní lidskou potřebu sdílet, spoluvytvářet, dávat a brát, uskutečňovat se ve vztazích. Lidé se potřebují kontaktovat, komunikovat, dorozumívat se. Touží přijímat a cítit, že jsou přijímáni, potřebují vzájemnost, aby zazněla jejich jedinečnost. Z těchto lidských potřeb vychází i základní výhody práce se skupinou. Jedná se o vzájemnou podporu, naslouchání, tolerování, respektování, umění vymezit se, obhájení sama sebe a porozumění sobě i druhým.
Systemický přístup
Systemický přístup lze v současné době považovat za ucelený vědecký systém, který má svou obecnou teorii, metodologii a široké uplatnění v praxi. Lze říci, že tento přístup je využíván v širokém spektru pomáhajících profesí, a to včetně sociální práce. Tento přístup našel uplatnění zejména v oblasti práce s rodinami. Dnes již má velmi široké použití a je vhodný pro práci s jednotlivcem, ale i partnery a rodinami, stejně jako je vhodný i při řešení problému ve skupinách a organizacích. Podstatným sdělením na tomto místě je, že systemický přístup je především způsobem myšlení. Základním nástrojem sociálního pracovníka, který pracuje v kontextu systemického myšlení, je rozhovor, ale sociální pracovník může využívat celou škálu technik vycházejících ze systemického přístupu. Měl by však pamatovat na to, že cílem péče není to, aby klient neměl problémy, ale že cílem je, aby klient uměl s problémy zacházet sám a volil vlastní cesty jejich řešení.
Vybrané techniky systemického přístupu
Tento článek si neklade za cíl seznámit čtenáře s mnoha systemickými technikami, které lze uplatnit při individuální i skupinové sociální práci. Níže uvádím pouze malou ukázku vybraných technik či typů otázek, které tento přístup nabízí.
Tom Andersen říká, že při vedení terapie, vystačí pouze se čtyřmi základními tématy, která lze zformulovat do otázek:
- Jak Vás napadlo přijít sem za mnou? Ptát se na to dává možnost dozvědět se, co klient očekává, co je tou nadějí, která jej přivedla.
- Jak bychom měli našeho společného setkání využít? Jde o hledání společného tématu.
- Je to, na čem teď spolupracujeme, opravdu to, co potřebujete? Pracovník se potřebuje ujišťovat, že kroky, které s klientem podniká, míří tam, kam klient chce (jen klient je expertem na svůj život).
- Jestliže není, jak jinak bychom měli postupovat? Je to klient, který má právo spolupodílet se na zvolených metodách a postupech.
Měřící (škálovací) otázky
Měřící otázky umožňují posoudit, jak daleko se klient dostal při řešení problému, co vše už udělal, jak vidí svoje naděje, jak velké si klade cíle, jaké kroky ho čekají a podle čeho pozná, že se posunul o bod nebo že dosáhl cíle. 2
Otázka po zázraku (zázračná otázka)
Do terapie ji zavedl Steve de Shazer. Považuje ji za poměrně jednoduchý způsob, jak získat klientův popis cíle terapie. V klientech podněcuje fantazii, s jejíž pomocí potom vykreslují svou budoucnost. 3
Otázka ,,Proč“
Tato otázka se v systemickém rozhovoru příliš nepoužívá, neboť klienti na tuto otázku neznají odpověď a jejím položením často spustí jen výčet toho, co se nedaří a nejde. Kdyby odpověď znali, terapii by často nepotřebovali. Pokud sociální pracovník tuto otázku potřebuje položit na to, aby se blíže doptal, je dobré ji nějak zarámovat, aby to nevypadalo, že klienta obviňuje.4
Otázky orientované na řešení (otázky na zlepšení)
Klienti často začínají svůj rozhovor tím, že popisují problém. Je pro ně důležitý, a kdyby ho nebylo, tak by vlastně ani nepřišli. Ale čím více mluvíme o problémech, tím méně se soustředíme na to, co funguje. Proto je dobré se co nejdříve pustit do hledání zkušeností a nápadů mimo problém, tedy toho, co funguje. Další typy otázek nazýváme ,,otázky na výjimky z problému“. 5
Otázky na zdroje je vhodné použít tam, kde klienti vše prožívají jako strašné a bezvýchodné. Ptáme se tedy na oblasti života, kdy jsou klienti spokojeni, kdy se cítí dobře. Zjišťujeme, kdo anebo co, by jim mohlo ještě pomoci.
Závěr
Ten, kdo se dobře ptá, vnáší do rozhovoru pohyb. Dobře položené otázky probouzejí v dotazovaných osobách zvědavost, udržují jejich pozornost a otevírají nové možnosti a zdroje. Je vhodné posilovat silné stránky klientů a motivovat je ke spolupráci. Neměli bychom zapomínat na povzbuzení a podporu. Kdo se ptá, je plný zájmu; kdo se ptá, je chytrý; kdo se ptá, vede rozhovor; kdo se ptá, tvoří lidská setkání.
Insoo Kim Berg (manželka Stevea de Shazera, který vyvinul krátkou terapii zaměřenou na řešení), ve své knize Posílení rodiny, uvádí základní pravidla typická pro systemický přístup:
- „nespravuj, co není rozbité“
- „dělej víc toho, co funguje“
- „a když to nefunguje, dělej něco jiného…“
Sociální práce jako profese prošla v posledních letech značným vývojem. Soudobá společnost vyžaduje po sociálních pracovnících profesionální výkon, který vychází nejen z profesních a osobnostních předpokladů, ale také z celoživotního učení se.
Mnoho sociálních pracovníků systemický přístup ve své praxi v nějaké jeho podobě využívá, ale ne všichni takto činí vědomě. Jedná se většinou o potvrzení, oceňování a zplnomocnění. Jindy sociální pracovníci používají konstruktivní otázky např. A co ještě? Jak Vás napadlo přijít sem za mnou? Další velmi často kladené otázky ze strany sociálních pracovníků jsou zaměřené na popis, jak klient zvládá svou situaci a dotazy na jím dosažené úspěchy. Aby však výkon sociálního pracovníka byl profesionální, měl by tento využívat zvolené postupy při práci s klientem cíleně, vědomě a s jasným účelem. Pokud se sociální pracovník chce v rámci svého celoživotního vzdělávání zdokonalit právě v umění rozhovoru, doporučuji se zaměřit na některý z nabízených systemicky orientovaných výcviků. Součástí těchto výcviků je i sebezkušenostní výcvik, jenž každého sociálního pracovníka posune vpřed v jeho profesním i osobním životě.
,,Otázky mohou chutnat jako polibky. Líbat umí v principu každý. Ale ty rozdíly - ty rozdíly!“
(Carmen Kindl – Beilfuss)
Použité zdroje:
Berg, I., K. Posílení rodiny. Základy krátké terapie zaměřené na řešení. Praha: Portál, 2013.
Kindl-Beilfuss, C. Umění ptát se. Praha: Portál, 2012.
Kuzníková, I. Pokročilé metody sociální práce se skupinami. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2013.
Levická, J. Teoretické aspekty sociálnej práce. Trnava: ProSocio, 2002.
Ludewig, K. Základy systemické terapie. Praha: Grada, 2011.
Matoušek, O. Slovník sociální práce. Praha: Portál, 2008.
Matoušek, O., Kodymová, P. a Koláčková, J. Sociální práce v praxi. Specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Praha: Portál, 2010.
Matoušek, O. Základy sociální práce. Praha: Portál, 2012.
Matoušek, O a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2013.
Schlippe, A., Schweitzer, J. Systemická terapie a poradenství. Cesta, 2006.
Truhlářová, Z. Metody práce se skupinou. Gaudeamus, 2014.
Úlehla, I. Umění pomáhat: Učebnice metod sociální praxe. Praha: SLON, 2009.
Yalom, I., D. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha: Portál, 2016.
Zatloukal, l., Vítek, P. Koučování zaměřené na řešení. Praha: Portál, 2016.
3 Znění otázky: Představte si, že dnes v noci se, zatímco Vy budete spát, stane zázrak, a Váš problém se vyřeší. Vy to ale nevíte, protože jste spal. Podle čeho to poznáte? Podle čeho to poznají Vaši blízcí? Kdo by tím byl nejvíce překvapen? Co byste udělal jako první věc? Co jako druhou?
4 „Vidím, že se tím hodně trápíte a hledáte vysvětlení, nepochybně jste již nad tím přemýšlel a
nějaké vysvětlení na to máte. Jak vy rozumíte tomu, proč se to stalo?“
5 Jak často (jak dlouho, kdy, kde) se problém neobjevil? Co jste v té době vy a ostatní lidé dělali jinak? Jak se vám to podařilo, že jste nedopustil, aby se problém objevil? Jak byste mohl dělat víc z toho, co jste dělal v období bez problému?
Článek byl vydán v rámci projektu MPSV – „Systémová podpora profesionálního výkonu sociální práce II“, reg. č. CZ.03.2.63/0.0/0.0/15_017/0003751, financovaného z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky.