V případě bagatelních pohledávek stále přetrvává nepoměr mezi výší vymáhané částky a odměnou exekutora. Jedná se mnohdy o vymáhání pohledávek v řádu stokorun, které v důsledku povinnosti dlužníka uhradit náklady na exekuční řízení narostou na tisíce. Minimální náklady na exekuční řízení činí i v případě např. pokuty za jízdu načerno několik tisíc korun. Konkrétně je dlužník povinen zaplatit odměnu exekutorovi přinejmenším ve výši 3000,- Kč bez DPH a minimální hotové výdaje exekutora ve výši 3500,-Kč bez DPH. Za rutinní úkon nevyžadující přílišné úsilí ze strany exekutora je dlužník neadekvátně sankcionován v poměru s výší původní vymáhané částky. Nikdo nezpochybňuje práva věřitele, nicméně při zachování principu přiměřenosti sankce.
V souvislosti s bagatelními pohledávkami je třeba zmínit i nepřiměřenost postupů exekutora, který zablokuje účet povinnému i v případě vymáhání nízkých částek. Dlužníka takový postup omezuje v disponování s účtem a v konečném důsledku mu může zkomplikovat možnost včas uhradit pohledávku. Současně zablokování účtu může pro něj znamenat další problémy s opožděnými platbami a s tím souvisejícími náklady v případě vymáhání nově vzniklých dluhů.
Dalším problémem je neexistující teritorialita exekutorských úřadů, která dlužníkovi často znesnadňuje komunikaci s exekutorem a snižuje mu šanci včas řešit situaci za nižších nákladů. Běžně řeší exekutorské úřady případy, které jsou místně značně vzdáleny od trvalého bydliště dlužníka. Pro dlužníka to má nepříjemné následky zejména v nákladech na exekuční řízení a praxe také dokládá, že pro efektivní komunikaci s exekutorským úřadem je nutné osobní jednání. V této možnosti je dlužník do značné míry omezen, pokud je exekutor pověřený výkonem exekuce místně nedosažitelný. Zavedení územní příslušnosti exekutorského úřadu by umožnilo efektivnější jednání mezi zúčastněnými stranami.
Přetrvávajícím problémem je mnohočetnost exekučních řízení, která prodražuje dlužníkovi zaplacení jednoho typu pohledávky. V praxi to probíhá tak, že bagatelní pohledávky s identickým věřitelem i dlužníkem (typicky např. několik nezaplacených pokut za jízdu načerno) jsou přeprodány několika společnostem, které je pak vymáhají v jednotlivých řízeních. V některých případech podobně postupuje věřitel, kdy jednotlivé pohledávky zadá několika exekutorským úřadům, které je pak následně řeší individuálně. Tato praxe neúměrně zvyšuje dlužníkovi náklady, protože každá pohledávka je řešena zvlášť v samostatných řízeních, ačkoliv se jedná o stejný druh pohledávky.
Dalším nešvarem je zneužívání mobiliárních exekucí jako nástroje, jak zvýšit psychologický nátlak na třetí osoby, aby uhradili dluh za povinného. Typickým příkladem jsou rodiče, jejichž potomek čelí exekučnímu řízení a exekutor tuší, že vymáhání pohledávek na povinném by nebylo účelné. Proto se snaží zastrašit třetí osoby (v tomto případě rodiče), aby uhradili druh za povinného. K nátlaku pak využívají mobiliární exekuce. Vidina zabavení majetku (ačkoliv často tento majetek je stejně neprodejný) v mnoha případech donutí třetí osoby zaplatit pohledávky, i když je tento postup protiprávní a tedy napadnutelný i u soudu. Zdlouhavé soudní postupy však odrazují postižené osoby se bránit právní cestou.
Stále častěji se také v občanských poradnách setkáváme s exekučními příkazy, zejména u klientů s nízkými příjmy, které postihují tzv. daňové bonusy. To má za následek, že zbylá část příjmu je natolik nízká, že tito lidé nejsou dostatečně motivováni zůstat na pracovním trhu a volí radši pohodlnější život na sociálních dávkách. Není nutno dodávat, že uvedená praxe zbavuje tyto lidi pracovních návyků a zbytečně zatěžuje státní rozpočet.
Cílem výše uvedeného textu bylo shrnout problémy či nevhodné postupy, s kterými se v občanských poradnách často setkáváme v souvislosti s exekučními řízeními. Rozhodně nebylo účelem nekriticky hájit zájmy dlužníků. Koneckonců řada klientů obracejících se na občanské poradny jsou věřitelé. Jde však především o to, aby práva a povinnosti dlužníků a věřitelů byly v rovnováze a výše nákladů spojených s exekučním řízením byla v přiměřeném poměru k vymáhané jistině.
Stanislav Skalický, ředitel Asociace občanských poraden