Kolébkou rodinných konferencí (Family Group Conferences) je Nový Zéland. Odtud se rozšířily do většiny demokratických zemí s tím, že v každém státě lze zaznamenat mírné odlišnosti. Využívají se na školách, v práci s mládeží či s ohroženými dětmi obecně.

V čem se liší od případových konferencí?
Rodinné konference ve srovnání s více známými případovými konferencemi potlačují roli odborníků a hlavním expertem na řešení své situace se stává rodina. Z partnerské úrovně je rodina povýšena do role výlučného odborníka na svůj život. Případové konference zůstávají na úrovni metody sociální práce. Rodinné konference však vnímáme jako přístup k rodině a do budoucna bychom si přáli, aby základním právem rodiny bylo se setkat a rozhodnout o řešení situace. Každá rodina by měla dostat možnost využít rodinné setkání k naplánování vlastního řešení a vlastních zdrojů namísto autoritativního rozhodování institucí.

Rodinné konference v praxi organizace Amalthea
Naše organizace se zpočátku inspirovala skotským modelem na základě studijní cesty skupiny pracovníků v roce 2009 do skotského East Lothian Council. Nevládní organizace Children 1 st představila rodinné konference, které zde organizují od roku 2000. V roce 2012 vznikla v Amalthee česká metodika a v následujícím roce byl zahájen pilotní projekt zavádění rodinných konferencí na území Pardubického a Královéhradeckého kraje. V průběhu trvání projektu jsme navštívili slovenskou organizaci Úsmev ako dar, kde realizují od roku 2006 „Stretnutie rodinného kruhu“. Vychází přitom z nizozemského modelu, se kterým jsme se později blíže seznámili prostřednictvím pilotního projektu MPSV v rámci Systémové podpory procesů transformace systému péče o ohrožené děti. Oba přístupy se liší spíše v drobnostech, kdy hlavní pilíře zůstávají stejné. Velký důraz je kladen na kvalitní přípravnou fázi trvající 4 - 6 týdnů. V této části navštěvuje koordinátor všechny členy rodiny osobně, vysvětluje princip rodinného setkání a motivuje dotyčné k účasti. Ověřili jsme si, že osobní návštěva koordinátora zvyšuje naději na účast oslovených na konferenci.

Při samotném setkání považujeme za klíčovou fázi soukromé rodinné porady.  Jedná se o dobu, kdy rodina zůstane sama, bez odborníků i koordinátora. Počáteční obavy, že rodiny nebudou umět moderovat svá setkání a že nedokáží vytvořit plán, se ukázaly jako liché. V praxi jsme si ověřili, že většina rodin dokázala vytvořit samostatně často i velmi komplexní plán. Rodiny převzaly za obtížnou situaci zodpovědnost a nepožadovaly zapojení sociální služby.  I v našich podmínkách tedy zjišťujeme, že v konečném důsledku mohou rodinné konference vést ke snížení nákladů na péči.

Celkem jsme uspořádali 20 rodinných konferencí. V několika případech se proces zastavil ve fázi přípravy a přes veškerou snahu se nepodařilo rodinnou konferenci zrealizovat. Avšak někdy jsme i v těchto případech měli možnost pozorovat pozitivní změny, zejména v komunikaci mezi členy široké rodiny a ve větším zaměření na prožívání dítěte.

Rodiny, které jsme měli možnost poznat, vytvořily kvalitní plány, které sociální pracovníci schválili, protože nepředstavovali pro dítě žádné riziko.

Přístup se ukazuje využitelný pro rodiny v krizových situacích, např. tam, kde hrozí odebrání dítěte nebo již bylo dítě umístěno v náhradní péči. Může však také posloužit k podpoře v méně akutních případech, např. u příbuzenské pěstounské péče. Setkání je vhodné svolat také v rodinách, kde se řeší zvládání výchovných potíží u dospívajících nebo v případě, kdy je pro dítě v náhradní péči vhodná podpora  kontaktu s vlastní rodinou.

K vyhodnocování rodinných konferencí jsme použili dotazníky. Rodiny, sociální pracovníci, ale i přizvaní odborníci ve většině případů hodnotili setkání kladně. V několika případech si rodina naplánovala další setkání (průměrně za cca 5 měsíců).

Role sociálních pracovníků OSPOD při podpoře zavádění rodinných konferencí
Pro šíření tohoto nového přístupu je role sociálního pracovníka OSPOD klíčová. Je to on, kdo identifikuje ohrožení dítěte, formuluje důvod svolání setkání a podporuje rodinu v tomto kroku. Často musí vynaložit více času a energie trpělivým vysvětlováním přínosu tohoto způsobu řešení a nabízet uspořádání rodinné konference rodině opakovaně. Pokud sám věří v potenciál široké rodinné sítě a působí autenticky, rodina podporu cítí a může přejít z pasivního způsobu uvažování, kdy přijímá nabídku sociálních služeb a podpory, do aktivního způsobu konání, kdy přejímá zodpovědnost za svojí situaci.

Sociální pracovník formuluje základní otázku, na kterou rodina během setkání odpovídá a vytváří svůj plán pomoci. Otázka nenaznačuje řešení, ale dává rodině prostor pro vlastní nápady. Během přípravy rodinné konference může pracovník OSPOD společně s koordinátorem rodinu povzbuzovat k účasti na setkání. Na samotné konferenci je sociální pracovník OSPOD přítomen v úvodní části setkání a poskytuje účastníkům potřebné informace, které může rodina použít ve svém plánu.

Dalším významným úkolem sociálního pracovníka je schvalování plánu rodiny, který je vytvořen na samotné konferenci a tím je garantováno, že přijatý plán řešení situace bude pro dítě bezpečný a bude naplňovat jeho základní potřeby. Může také na začátku přípravné fáze vydefinovat podmínky, za jakých plán rodiny bude schválen.

Okolí dítěte čeká po setkání obtížné období realizace naplánovaných kroků, kdy je nezbytné, aby sociální pracovník respektoval vzniklý dokument, ideálně ho zapracoval do IPOD a rodinu podporoval v jeho naplňování.

Reflexe dosavadní spolupráce s OSPOD
Přestože šíření informací o rodinných konferencích věnujeme mnoho času a energie, nedaří se nám stále získat dostatek sociálních pracovníků OSPOD, kteří by je svým klientům nabízeli. Jakkoliv převažuje pozitivní přístup přijímání konceptu rodinných konferencí, stále jsou málo poptávány. Sociální pracovníci se domnívají, že pro většinu jejich rodin není rodinná konference vhodná.

Častěji se nabídka dostane rodině od pracovníků neziskových organizací. V těchto případech nabízíme vždy sociálním pracovníkům OSPOD roli klíčového pracovníka.
V praxi se však opakovaně setkáváme s odmítnutím této role s argumentem, že rodinné konference nejsou legislativně upravené, tudíž není povinností pracovníka OSPOD se zapojit. Sociální pracovníci v těchto případech buď nedůvěřují rodině anebo samotnému přístupu. Argumentují, že nechtějí být součástí „experimentu“. Situaci jim neusnadňuje ani to, že nemají podporu svých nadřízených, kteří jim neumožňují účastnit se setkání mimo běžnou pracovní dobu, tedy ve večerních hodinách nebo o víkendu, kdy se rodinná konference obvykle koná. Roli klíčového pracovníka v těchto případech přejímá pracovník organizace s pověřením k sociálně-právní ochraně dětí, který je s rodinou v kontaktu v rámci zajištění podpůrných či preventivních služeb.

Co je potřeba změnit?
Sociální pracovníci OSPOD nám často kladou otázku, pro jaké rodiny je tento přístup vhodný. Pokud přijmeme myšlenku, že rodina má právo vyřešit svojí situaci nejdříve svými silami a najít svůj způsob řešení, pak jsou rodinné konference vhodné pro všechny rodiny, které tuto nabídku chtějí využít. Je potřeba, aby rodinná konference předcházela všem dalším způsobům řešení a aby se stala první možností, která sociálního pracovníka napadne. Pokud rodina již zažila ze strany OSPOD, ale i dalších institucí např. soudů intervenci do rodinného života, je pro ni těžko uvěřitelné, že se nejedná o další zásah nebo „metodu“, ale že opravdu dostala možnost naplánovat vlastní řešení a může situaci ovlivnit aktivně a ne jen čekat na další pomoc či rozhodnutí zvenčí.

Otázkou je pak způsob, jakým jsou rodinné konference nabízené a představené. Pokud nemá rodina s pracovníkem OSPOD dobré vztahy, zpravidla odmítá jakoukoliv pomoc, protože se cítí ohrožená a nechce své problémy řešit ani s dalšími lidmi v rodinném kruhu.

Pracovníci OSPOD, kteří jsou v rámci IP Systémová podpora procesů transformace systému péče o ohrožené děti a rodiny zařazeni do projektu rodinných konferencí, byli vyškoleni, jak rodinné konference klientům nabízet. Jistě je dobré tyto dovednosti posilovat, ale důležitější je, aby pracovník věřil v nenahraditelný význam rodiny v životě dítěte a důvěřoval síle široké rodiny. Pokud rodina zažije ze strany pracovníka OSPOD respektující přístup a je na ní nahlíženo jako na odborníka na svůj život, může převzít zodpovědnost za své problémy.

Nic o dítěti bez dítěte
Další významnou a důležitou úlohou sociálních pracovníků je podporovat myšlenku, že na rodinném setkání nemá chybět dítě, kterého se situace dotýká.

Všechny dostupné zahraniční zdroje doporučují, aby se dítě rodinné konference účastnilo a to pokud možno všech jejích fází, včetně plánování a rozhodování s ohledem na jeho věk a schopnosti. Také názory a přání dětí by měly být s přihlédnutím k míře jejich vyspělosti respektovány. Vzhledem k tomu, že zapojování dětí do rozhodování je v naší zemi na nízké úrovni, setkáváme se tedy poměrně často ze strany odborníků s problematizováním přítomnosti dětí na rodinné konferenci. Stále není běžnou praxí s dětmi o jejich situaci hovořit nebo se to naopak děje nevhodným způsobem, který není přizpůsoben jejich věku.

Pro dítě je setkání velkým zážitkem, kdy často svojí širokou rodinu vidí pohromadě poprvé a navíc získává zkušenost, že je možné těžkosti v životě řešit společným úsilím v rámci rodiny. Domníváme se, že je třeba praxi zapojování dětí do rozhodovacích procesů měnit, hovořit více s dětmi, naslouchat jejich přáním a vnímat rodinné konference jako velkou příležitost jak tyto změny zavádět.

Napsání článku bylo podpořeno v rámci projektu Systémová podpora profesionálního výkonu sociální práce financovaného z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje.

Gabriela Pavlíková, koordinátorka rodinných konferencí, Amalthea, o.s., Pardubice