Mezi sociální sférou a bezpečnostními složkami existuje řada komplikujících faktorů, ať už na úrovni postavení pracovníků, organizační struktury, konkurenčního boje, stereotypů, kompetencí a odpovědnosti pracovníků, nevyjasněných rolí nebo na úrovni politických zájmů organizací. I přes všechna tato úskalí se na mnohých místech ČR podařilo vytvořit takzvané Týmy pro mládež, ve kterých mohou sociální pracovníci spolupracovat s policisty, soudci a dalšími profesionály. Společně mohou nastavovat a koordinovat účinné nástroje podpory i kontroly a sdílet dobrou praxi.


Vznik prvních Týmů pro mládež se odvozuje od účinnosti zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeže. Týmy převážně existují pod organizačním vedením Probační a mediační služby. Jejich hlavní činností je navrhování strategie práce s rizikovými a ohroženými dětmi v dané lokalitě, sledování a hodnocení aktuálních i dlouhodobých vývojových trendů v oblasti delikventního jednání dětí a stanovování optimálních postupů při řešení konkrétních případů. Spolupráce probíhá mezi následujícími složkami: orgány sociálně-právní ochrany dětí, Policií ČR, justičními orgány jako jsou okresní soudy a okresními státními zastupitelstvími, Probační a mediační službou ČR, městskou a obecní policií, nestátními neziskovými organizacemi, zdravotnickými a školskými zařízeními a dalšími institucemi, které jsou v oblasti delikvence dětí a mládeže zainteresovány.

Budování Týmu pro mládež Plzeň-město a role koordinátora
V roce 2012 jsem přišla do fungujícího Týmu pro mládež Plzeň-město jako jeho koordinátorka v rámci projektu Probační a mediační služby s názvem „Na správnou cestu!“. Mým prvotním úkolem bylo nově zmapovat celou historii činnosti Týmu pro mládež, seznámit se s jeho členy, analyzovat data týkající se kriminality dětí a mládeže a porozumět celému systému péče o ohrožené děti. Cílem bylo nové uchopení podstaty a smyslu Týmu. Tým měl začít pracovat více koncepčně a systémově. Nově zavedená funkce koordinátora umožnila věnovat se Týmu pro mládež v plném rozsahu a na plný pracovní úvazek, což v minulosti nebylo možné.

Profesí jsem sociální pracovnice a role koordinátora Týmu pro mládež pro mne představovala mnohé výzvy i úskalí. Možná nejvíce mne na začátku překvapil objem informací, které bylo nutné zpracovat v co nejkratší době. Informace se týkaly celého obsáhlého systému péče o ohrožené děti, zákonných norem, trestněprávních procesů, přehledu služeb, programů a projektů v regionu, způsobu komunikace a předávání informací zainteresovaných institucí a organizací. Bylo nutné se co nejdříve zorientovat v husté síti personálního obsazení a lidských vztahů na nejrůznějších úrovních. K orientaci v celé problematice a navazování vztahů mi nejvíce pomohla účast na nejrůznějších pracovních skupinách, komisích a týmech jak na městské, tak krajské úrovni. V prvotní nadšené fázi jsem se vrhla do všech aktivit, řekněme „po hlavě“, ale po jistém čase muselo přijít určité vystřízlivění a euforie se musela proměnit v „normální“ stav vědomí. Z počátku bylo složité žádat prakticky neznámé lidi o schůzky, statistiky, data a nemít za sebou žádnou osobní historii s výsledky. Bylo těžké čekat někdy i dlouhé týdny na data, která jsem potřebovala zpracovat pro analýzu kriminality mládeže, která do jisté míry znamenala stavební základy pro práci v Týmu pro mládež. Měla jsem výčitky z toho, že zavaluji spolupracující instituce dalšími požadavky, přestože jsem věděla, že mají vlastní práci. Nejistota také pramenila z toho, že projekt byl a je pilotní.  Mnoho cest jsme teprve museli nacházet, ať už se to týkalo metodického vedení, určování pravidel spolupráce uvnitř projektu nebo samotné metodiky zpracovávání dat do analýzy kriminality mládeže. V neposlední řadě bylo obtížné hledání vlastního stylu vedení Týmu pro mládež.

Mnoho koordinátorů nebo osob, které vedou Týmy pro mládež v dalších okresech, se ptá: „Jak mám vést Tým s tolika rozličnými subjekty, tak aby došlo k jejich shodě? Jak mám hledat vhodná a zároveň jednotná témata k řešení pro všechny?“ V začátcích mé práce byla nejdůležitější individuální komunikace se členy Týmu a navázání důvěry. V prvopočátku jsem poznávala všechny členy Týmu. Protože Tým neměl prozatím pevnou formální podobu a byl bez jednacího řádu, musela jsem zmapovat a zhodnotit, které instituce kromě tzv. velké pětky (orgány sociálněprávní ochrany, Policie ČR, okresního soudu a okresního státního zastupitelství a Probační a mediační služba ČR) jsou pro fungování Týmu nezbytné. Posléze došlo k ustanovení 14 osob jako stálých členů Týmu pro mládež. Kromě výše uvedených institucí pro mne byla z hlediska strategického zásadní schůzka s manažerkou projektu prevence kriminality a protidrogovou koordinátorkou města Plzně, která se poté stala i členkou Týmu pro mládež.

Stala jsem se také členem Pracovní skupiny prevence kriminality Magistrátu města Plzně, kterou vede A. Gregorová. Tento pracovní vztah dal příležitost ke vzniku vynikající spolupráce při realizaci mnohých úkolů vyplývajících z činnosti Týmu pro mládež. Další nezbytná jednání byla se zástupci PČR a městské policie, na něž navazovala setkání se zástupci sociálních odborů a konkrétními kurátory pro mládež. Nemohu opomenout schůzky se zástupci soudů a státních zastupitelství, kde stejně jako v Probační a mediační službě ČR a v Policii ČR působí specializovaní pracovníci pro problematiku mládeže. Vždy jsem se snažila o schůzky s vedením dané instituce, kde jsem představovala vizi projektu a uchopení nové myšlenky fungování Týmu. Za celou dobu jsem se nesetkala s odmítavým postojem nebo přímou negací. Nicméně mnohdy jsem narážela na pasivitu nebo nedůvěru.

Další aktivitou, která podpořila týmovou spolupráci, byla práce na analýze kriminality mládeže, která mapovala pětiletý vývoj kriminality dětí a mládeže v okrese Plzeň-město z mnoha úhlů pohledu. Analýza se zabývala obdobím od roku 2008  a nastínila aktuální témata a vývojové trendy v oblasti delikvence dětí a mládeže. Na analýze musely spolupracovat téměř všechny instituce zastoupené v Týmu pro mládež. Součástí analýzy byla data týkající se justice, OSPOD, PČR. Všechny zainteresované instituce jsem požádala o zaslání dat a o vyjádření k datům. V některých případech jsme pak data společně analyzovali a hledali vhodné interpretace. Nedílnou součástí bylo i pátrání po důvodu poklesu nebo zvýšení hodnot. Bez odborného pohledu zúčastněných členů by nebylo možné data kvalitně zpracovat. Tato spolupráce do jisté míry podpořila týmového ducha a posílila pocit osobní zodpovědnosti každého člena Týmu.

Průběh jednání Týmu pro mládež
Vrátím se k roli koordinátora, který organizuje, moderuje a facilituje jednání Týmu pro mládež a následně pak realizuje dojednaná opatření. Jednotlivé aktivity koordinátora souvisí s praxí sociálního pracovníka. Považuji za výhodné, pokud je koordinátor sociálním pracovníkem nebo alespoň profesně či vzdělaním pochází ze sociální sféry. Toto spojení rolí je zárukou jisté znalosti společenského prostředí, schopnosti orientovat se v komplikovaném sociálním systému, který se ve velké míře věnuje dětem a rodině jako takové a v neposlední řadě dovednosti a schopnosti sociálního pracovníka otvírat mnohé dveře spolupráce. Zásadní podíl na úspěchu jednání Týmu má vždy atmosféra. Přispět k tomu může dobré organizační a technické zázemí s občerstvením, usměvavý a dobře naladěný koordinátor, perfektní příprava programu a zvládnutá časová dotace jednání.

Při přípravě na jednání potřebuji prostor pro shromáždění všech myšlenek, které se se setkáním pojí. Někdy využívám myšlenkovou mapu, která graficky znázorní na jednom místě všechny důležité myšlenky včetně vztahů mezi nimi. Důležité je také zajistit organizační záležitosti jako označení místnosti konání Týmu, vytvoření prezenční listiny, uspořádání míst k sezení – nejlépe do kruhu či okolo kulatého stolu, dobré osvětlení a větrání místnosti, data projektor, notebook, flipchart a občerstvení.

Po osobním přivítání každého člena i hosta a podání ruky je zahájeno jednání Týmu. Pro začátek je ponechán prostor pro jednotlivé účastníky jednání, aby sdělili důležité a aktuální informace z prostředí jejich instituce. Program jednání začíná zopakováním úkolů z minulého jednání a informacemi o průběhu jejich plnění. Jako koordinátorka musím stíhat spoustu aktivit, mezi něž patří držení se tématu, které je předjednané, sledování dynamiky skupiny, podněcování k diskusi otevřenými otázkami, tázání se nejen po obsahu, ale i po pocitech členů. Vytvoření bezpečného prostoru, kde je každý respektován a zároveň respektuje názory ostatních, je nezbytné. Po skončení úvodního hodnocení plnění úkolů z minulého setkání dostávají prostor hosté, kteří prezentují své služby, ať už jsou to neziskové organizace nebo státní instituce, vždy však v souvislosti k danému tématu setkání. Témata, jak už jsem výše uvedla, vycházejí jednak z výsledků analýzy kriminality mládeže a jednak z aktuálních požadavků členů Týmu pro mládež.

Vždy si k tématu jako koordinátorka připravím statistická data, která celé problematice dávají pevnou základnu. Jednotlivé členy a hosty, kteří mají k tématu nejblíže, pobízím k diskusi, která je řízená, avšak současně co nejvíce otevřená. V diskusi se rodí potřeby jednotlivých členů Týmu a možnosti řešení a navazování další spolupráce. Snažím se o jasné definování a zobecnění dohodnutých postupů řešeného tématu a úkolování a termínování členů Týmu. Členové týmu jsou ovšem v předstihu s tématikou seznámeni a naladěni na její zpracování. Zároveň alespoň od většiny z nich mám informace a požadavky, které chtějí s pozvanými hosty řešit, popřípadě dohodnout další postupy práce a způsoby předávání informací.

V průběhu celého jednání zajišťuji zápis z jednání s přehledným shrnutím a závěrem pro každé téma. Na dalším jednání Týmu koordinátor informuje o plnění zadaných úkolů a dalších postupech. Při realizaci jednotlivých opatření pak hraji jako koordinátor hlavní roli. Domlouvám další schůzky a jednání, zajišťuji další služby, vyjednávám s partnery. Plním prakticky prodlouženou ruku členů Týmu a veřejně prezentuji jejich myšlenky a nápady, které se společně snažíme realizovat.

Konkrétní případ spolupráce bezpečnostních složek a sociální sféry
Na závěr bych ráda nabídla praktický příklad, jakým způsobem mohu jednání Týmu vést ke konkrétnímu opatření. V okolí místního nákupního centra, které se nachází v centru města, byl zaznamenán zvýšený počet delikventního chování nezletilých. Jedná se o problematiku vandalství, krádeží, překupování věcí, drogové delikty, užívání alkoholu, ale i výchovné problémy jako je záškoláctví.

Členové Týmu pro mládež vnímají tento prostor jako rizikový s možností kumulace dalších jevů, a proto jsem jako koordinátorka zorganizovala setkání tzv. minitýmu, a to zástupců policie ČR, městské policie, odboru bezpečnosti a prevence kriminality a okresního státního zastupitelství.

Na základě policejních statistických dat vztahujících se k nákupnímu centru a jeho okolí a osobních poznatků zúčastněných, došlo k návrhům konkrétního řešení zvýšené kriminality dětí a mládeže v dané lokalitě.

Jednalo se o posílení hlídek městské policie, ale i Police ČR. Dále byl přednesen návrh na posílení osvětlení daného prostoru za obchodním centrem, které je momentálně v nočních hodinách nedostatečné. Došlo k posílení monitoringu terénních programů, které se zaměřují na drogově závislé a volnočasové aktivity dětí.

Momentálně se připravuje setkání zástupců Policie ČR, městské policie, OSPOD, odboru bezpečnosti a prevence kriminality, vedení obchodního centra a zástupce místní bezpečnostní agentury. Tento kulatý stůl má podpořit myšlenku prevence a zlepšení komunikačních nástrojů v řešení mnohovrstevnatých problémů v dané lokalitě. V tomto případě bezpečnostní složky a pracovníci OSPOD táhnou za jeden provaz a snaží se o výrazné zlepšení situace.

Pro nezletilé a mladistvé pohybující se v dané lokalitě, kteří vykazují delikventní jednání, představují tato opatření příležitost najít nové formy zábavy například formou využití terénních programů s volnočasovými aktivitami. Zároveň jednotlivá opatření představují ochranu a snížení rizik páchání další trestné činnosti. Na dalším jednání Týmu pro mládež bude situace okolí nákupního centra, ale i celé širší oblasti centra města nadále projednávána, tak aby se nacházely další cesty ke zvýšení míry bezpečí.

Zásadní význam existence Týmu spatřuji v možnosti realizovat multidisciplinární spolupráci, sdílet dobrou praxi na nejrůznějších úrovních a nacházet cesty nových řešení konkrétních případů, na které v jiných uskupeních není prostor, čas a možná ani vůle.

Tým pro mládež nabízí velkorysou možnost široké otevřené diskuse na jednom místě s profesionálními odborníky k  tématu kriminality dětí a mládeže a především k otázce prevence. Nabízí možnost koncepčního uchopení delikvence dětí a mládeže v dané lokalitě a tím i možnost operativně a rychle řešit aktuální problémy. Role koordinátora přináší podporu pro celý Tým i jednotlivé členy Týmu.

Koordinátor pomáhá nést myšlenku a vizi Týmů pro mládež. Uvedený příklad dobré praxe ukazuje, že role koordinátora Týmu pro mládež přináší možnost hlubší a intenzivnější podpory spolupráce celého Týmu, ale i dalších navázaných subjektů.

 

Mgr. Monika Mašková, Probační a mediační služba ČR, Plzeň