Úvod
V posledních letech se také v našem českém kontextu stále více objevuje kritika tradiční sociální práce. Keller (2011) v této souvislosti přirovnává sociální práci k paliativní péči, která pouze mírní následky sociálních rizik, na které jsou sociální pracovníci krátcí. Objevují se i texty, které sociální práci odsuzují jako posilování stávajícího rozdělení moci, postrádající emancipační a sociálně kritický potenciál (Slačálek, Rychetský, 2013). S těmito námitkami se do jisté míry vyrovnává perspektiva radikální nebo kritické sociální práce (např. Lavalette, 2011), která se u nás teprve zabydluje. Příkladem tohoto zabydlování mohou být různé akademické i publicistické práce (Malík, 2009; Janebová, 2014; Hetmánková, 2014; Poživil, 2014, atd.). Radikální perspektiva v sociální práci je souborem mnoha směrů, které mezi sebou nesou mnohdy zásadní odlišnosti. Od klasické marxistické třídně založené kritiky společnosti k postmoderním perspektivám založeným na sociálním konstrukcionismu a kritické teorii. Nicméně průvodním znakem všech těchto směrů je odklon od normativního vnímání sociální práce a příklon ke společenské transformaci, překonání útlaku, nespravedlnosti, dominance nebo vykořisťování (Healy in Janebová, 2014). Jde také o přesvědčení, že příjemci sociální práce nejsou architekty svého neštěstí, kteří se svou vlastní snahou a dodržováním pravidel mohou znovu stát spokojenými členy společnosti, nýbrž že existují ještě další opresivní síly, které jsou odpovědné za útlak a rozkol ve společnosti (Turbett, 2014). Je paradoxem, že toto radikální pojetí je poměrně v souladu s definicí sociální práce podle Mezinárodní federace sociálních pracovníků. Ta ji definuje jako praxi, která se snaží o sociální změnu, pro kterou jsou zásadní principy lidských práv a sociální spravedlnosti, přičemž se snaží působit na místech, kde lidé interagují se svým prostředím (IFSW, 2009).
Zadání napsat tento článek mě zastihlo ve zvláštní době. Kolem mě se dějí události, se kterými nemám já ani nikdo jiný zkušenost. Společně s mými kolegy se s údivem rozhlížíme kolem, nevěřícně sledujeme zprávy médií a tuhneme při televizních či internetových diskuzích. Hledáme dříve tak jasně vymezenou hranici tolerance a nerozumíme tomu, jak snadno a rychle mohla za tak krátký čas vyblednout. Žasneme, jak je najednou svět relativní, hodnoty proměněné, jistoty nestabilní, pojmy prázdné a obyčejné lidství nepodstatné. Jen tušíme, že jsme součástí něčeho, co bude jednou kapitolou v učebnicích a tématem kritických zhodnocení. Naše dny doprovází u mnohých z nás dosud nepoznaný pocit napětí z nového dne a jeho událostí. Exodus uprchlíků do Evropy, strategie jeho řešení a doprovodné jevy, které to vyvolalo ve společnosti, staví sociálního pracovníka v zařízeních pro uprchlíky do řady nových situací a morálních dilemat.
Participace a zapojování uživatelů do tvorby sociálních politik a poskytování sociálních služeb představují žhavé téma v sociální práci. Do jaké míry můžeme spolupracovat s klienty sociálních služeb a do jaké míry je vhodné či možné sdílet s nimi rozhodovací moc? Je reálné dosahovat cílů v partnerství s klienty, anebo je hierarchický vztah mezi pracovníky a klienty v pořádku a měl by takový zůstat? Je odborníkem na bezdomovství osoba bez domova, anebo pracovník nízkoprahového centra?
Mezinárodní seminář Dobrá praxe v sociální práci inspirace a příležitosti pořádaný 15. září 2015 v Litomyšli se zaměřil na dobrou praxi v sociální práci a výměnu zkušeností mezi sociálními pracovníky. Seminář pořádalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (MPSV) za spolupráce Asociace občanských poraden (AOP) v rámci projektu Systémová podpora profesionálního výkonu sociální práce, reg. č.: CZ.1.04/3.1.00/04.00015, financovaného z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky.
Kdo je sociální pracovník pracující s cizinci a jaká je jeho pracovní náplň? Jaká vlastně vůbec může být motivace k této profesi? Při položení těchto otázek většinou mezi známými sociálních pracovníků nastává ticho.
Sedmý ročník Týdne sociálních služeb pořádaný Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR a Ministerstvem práce a sociálních věcí, jenž probíhal ve dnech 5.–11. října, byl úspěšně zakončen. Na slavnostním galavečeru, který byl součástí VII. výročního kongresu poskytovatelů sociálních služeb, byla udělena mimo jiné Cena APSS ČR za celoživotní přínos sociálním službám, jež putovala na Vysočinu.
