Mezinárodní sociální práce
Mgr., Ing. Květoslava Princová, Ph.D.
Mezinárodní sociální práce (MSP) je sociální práce (SP), která čelí výzvám globalizovaného světa. Podle Healy (2001) je MSP vlastně sociální práce vykonávaná a studovaná po celém světě, navzájem propojená a vzájemně se ovlivňující.
Zahrnuje „domácí praxi a její prosazování, mezinárodní profesionální výměnu, mezinárodní praxi, rozvoj mezinárodní politiky a její prosazování“.Cox a Pawar (2006) kladou velký důraz na globální kontext MSP, který má sociální, organizační, ideologickou a politickou dimenzi. Globální koncept MSP je založen na integrovaném přístupu, jenž v sobě musí zahrnovat složku lidskoprávní, sociální, ekonomickou a ekologickou a navíc obsahuje také obrovskou rozmanitost kulturní. Mezinárodní sociální práce často řeší negativní dopady globalizace (například změny klimatu), které se mohou projevit na místní úrovni třeba v podobě dlouhodobého sucha a následného hladomoru. Řešení takovéhoto problému potom v sobě musí zahrnovat všechny shora zmíněné složky. Poznatky, zkušenosti a přístupy vlastní pro MSP se pak uplatňují i v ČR při práci s migranty a menšinami. Mezinárodně se MSP uplatňuje v humanitární a rozvojové pomoci, komunitním rozvoji, při studentských praxích, výzkumech, profesních a studijních výměnách.
Mezinárodní sociální práce a humanitární[1] a rozvojová pomoc[2]
Humanitární pomoc je chápána jako pomoc poskytovaná po katastrofách, kdy jde hlavně o předávání základních informací a zajištění životních potřeb lidem, které potkalo neštěstí. Často je vnímána pouze jako jednoduchá manažerská a logistická záležitost. Toto obecné vnímání ale neodpovídá současným trendům, protože tento způsob pomoci má mnoho nedostatků. Materiální pomoci bylo buď málo, nebo naopak příliš, a na příjemce pomoci měly takovéto akce často nepříznivý dopad, z nichž nejzávažnější byla závislost na pomoci zvenčí a likvidace místních aktivit. Lidé, které postihla katastrofa, často raději přijímali pomoc, než aby se snažili sami o obnovu. Raději opouštěli svá políčka a nechali se najímat mezinárodními organizacemi, u kterých měli daleko větší a navíc okamžité výdělky. Nejméně však od devadesátých let minulého století se objevuje snaha o zvýšení účinnosti pomoci těmto lidem důsledně pouze na základě potřeb (needs based approach). Objevuje se snaha o tzv. people centred approach (v kontextu humanitární pomoci přístup, kdy člověk, jehož potkalo neštěstí, je ústředním subjektem pomoci), který není možné realizovat bez znalosti potřeb, bez znalosti technik, jak provádět sociální šetření, jak s lidmi a komunitami navazovat kontakty a účinně komunikovat. S narůstajícím počtem katastrof ve městech, opakujících se konfliktů a kombinovaných krizí začala narůstat potřeba preventivních programů. Příkladem oblasti, kde se opakují katastrofy a konflikty, jsou některé státy jihovýchodní Asie. Po tsunami v roce 2004 tam začaly mezinárodní organizace vytvářet preventivní programy s cílem připravit komunity na možnou další „pohromu“. Vyvstal problém, jaké přístupy volit za účelem snížení rizika katastrofy a vytváření dlouhodobě odolných komunit. Právě při tvorbě a realizaci preventivních programů a programů trvale udržitelného rozvoje spolupracuje humanitární pomoc s rozvojovou pomocí a do značné míry využívá technik a strategií MSP. Hlavními programy a strategiemi MSP pro rozvoj komunit jsou v těchto případech empowerment, capacity building, self help a self relience, social integration a social cohesion, income generation[3]… Samozřejmě, že součástí těchto programů jsou i procesy vedoucí k vytváření míru a smíření mezi znesvářenými skupinami či etniky. Nutno dodat, že cesta SP a MSP do humanitární a rozvojové pomoci (spolupráce) nebyla jednoduchá. Jako by sociální práce a její vykonavatelé nesli v sobě nějaké stigma. Kompetence sociálních pracovníků jsou zpravidla požadovány, ale nějak skrytě (Kahn, Sussman: 2015). Možná s tím souvisí i skutečnost, že podle Karla Šimra[4] „by správný komunitní pracovník měl být neviditelný“ (měl by komunitu jen skrytě podporovat na cestě ke změně). Práce komunitních pracovníků pak nemusí být doceňována.
Úskalí, kterému čelí mezinárodní sociální práce
Sociální práce je velmi těsně svázána s hodnotami, na nichž byla budována. Totéž se samozřejmě týká mezinárodní sociální práce. Její kořeny jsou v evropské kultuře svázané s antikou, židovstvím, křesťanstvím a osvícenstvím. Hodnoty jako úcta k lidské důstojnosti, právo na sebeurčení, svoboda, rovnost, které jsou obsaženy v etickém kodexu Mezinárodní federace sociálních pracovníků (IFSW)[5], jsou hodnotami „západními“. Když byla v roce 1951 uznána sociální práce v rámci OSN za mezinárodní profesi (Crisp: 2017), začali se sociální pracovníci učit, jak sociální práci aplikovat při plnění cílů OSN zejména v těch nejchudších, často postkoloniálních zemích, a tak začalo setkávání sociálních pracovníků s jinými kulturami a jinými hodnotovými rámci. Pokud se o kvalitativní změnu místních obyvatel snaží misionáři, jde jejich úsilí ruku v ruce s evangelizací, která sama o sobě znamená šíření křesťanských hodnot kryjících se do značné míry s hodnotami sociální práce. V MSP, která je sekularizovaná, jsou hlavními „úhelnými kameny“ (kolem kterých se ostatně diskutuje dodnes) indigenizace, univerzalismus a imperialismus (Gray: 2005). Zda a do jaké míry máme právo hodnoty sociální práce šířit? Indigenizace znamená maximální využití místních kulturních rámců a chování bez ovlivňování importovanými hodnotami. Někdy je to ovšem velmi těžké, protože místní zvyklosti naprosto odporují principům rovnosti, práva na sebeurčení, práva na lidskou důstojnost. Takovým příkladem je postavení ženy nebo ženská obřízka. Univerzalismus zase podporuje snahy nacházet společné hodnoty místních kultur a náboženství s hodnotami, které jsou pro sociální práci zásadní, což se jeví jako nejlepší cesta. Mezi humanitárními pracovníky často panuje obava, aby nešířili „západní hodnoty“ necitlivě, aby nebyli nařčeni z imperialistických postojů či neokolonialismu. Existují ale přístupy, které jsou zcela nové jako například přístup „Behaviour change“ (Schmied: 2017), které jsou velmi praktické a „šité na míru“ lidem, nikoliv kulturám a teoriím, což je v souladu s již zmíněnou pomocí na základě potřeb (needs based approach) s přístupem, kdy člověk je ústředním subjektem pomoci (people centred approach).
Ochrana důstojnosti člověka a jeho práv je však mnohdy obtížná i v prostoru, kde jsou „doma“, tedy v Evropě. Přesto, že se zde cítíme být nositeli křesťanských hodnot a lidských práv, nedokázali jsme je uplatňovat vůči uprchlíkům, kteří se valili v roce 2015 napříč Evropou. Studenti Caritas--VOŠ sociální v Olomouci, kteří tam pomáhali mezi prvními, se vrátili zcela otřesení: „To, co jsme viděli, bylo strašné. Kdo ochrání důstojnost těch lidí? Dostalo se jim materiální humanitární pomoci, ale to základní, co by humanitární pomoc měla zaručit, tedy ochranu lidské důstojnosti, jsme my, ani nikdo jiný, nebyli schopni poskytnout“.
Vzdělávání a příprava pracovníků pro MSP
Je těžké mezinárodně zmapovat školy, na kterých se učí mezinárodní sociální práce, protože často je její výuka prováděna v rámci výuky sociální práce. Byla snaha o vytvoření společného mezinárodního curricula v sociální práci (Crisp: 2017). Projektu se účastnily jen školy stejného hodnotového okruhu (EU a Austrálie), nicméně společné curriculum se vytvořit nepodařilo, což jen potvrzuje absolutní vázanost SP a MSP na kontext (context bound). Proto je pro MSP naprosto zásadní výměna zkušeností a mezinárodní praxe. V České republice vznikl na Caritas -V0Š sociální v Olomouci ve spolupráci s Cyrilometodějskou fakultou Univerzity Palackého bakalářský program Sociální a humanitární práce, kde je v každém ročníku zařazena výuka Teorie a metody MSP, v rámci které jsou studenti seznamováni s mezinárodním kontextem SP a nejdůležitějšími metodami a úskalími. Součástí studia je tříměsíční mezinárodní praxe, kde studenti poznávají sociální a komunitní práci v zemích čtyř světadílů. Součástí výuky jsou pak také jejich poznatky a otázky, které si z praxe přinesou, stejně jako výuka expertů z praxe a úspěšných absolventů. Vzdělávání v MSP by mělo být otevřené k hledání nových cest, nových možností a nových aktivit… vyžaduje nový způsob rozlišování, nové rámce… nové kreativní a efektivní možnosti, které přinesou zásadní a udržitelnou sociální změnu pro naši společnost (Ugiagbe: 2015).
Bibliografie:
COX, D., PAWAR, M. (2006) International Social Work. Sage Publications, Inc.
CRISP, B. R. (2017) The challenges in developing cross-national social work curricula, International Social Work: 60 (1) 6–18.
GRAY, M. (2005) Dilemmas of international social work: paradoxical processes in indigenisation, universalism and imperialism. Internationa Journal of Social Welfare: 14: 231–238.
HEALY, L. M. (2001) Internationa. Social Work. Oxford University Press.
KAHN, K., SUSSMAN, T. (2015). Claiming a Space for International Social Work: Voices From the Field. Social Work Education: 34 (7) 751–770.
SCHMIED, P. (2017). Behaviour Change Toolkit. People in Need: Prague.
UGIAGBE, E. O. (2015) Social work is context-bound: The need for indigenization of social work practice in Nigeria. International Social Work: 58 (6) 790–801.
Článek byl vydán v rámci projektu MPSV–„Systémová podpora profesionálního výkonu sociální práce II“, reg. č. CZ.03.2.63/0.0/0.0/15_017/0003751, financovaného z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky.
