Stigmatizace lidí s duševním onemocněním
Duševní nemoc, stejně jako každé závažné onemocnění, významně proměňuje život lidí, kteří se s ní potýkají. Kromě nemoci samotné se však musí lidé s duševním onemocněním vyrovnávat i se stigmatizací a diskriminací, což je pro ně často náročnější než samotná nemoc (Stuart et al., 2012). Stigma je velkým tématem v současné psychiatrii, jelikož jeho důsledky můžeme pozorovat v různých oblastech života jako například ve zdravotní péči (Hert et al. 2011, Miller et al. 2014), vztazích (Winkler et al., 2015) či na pracovním trhu (Overton a Medina, 2008).
Proces stigmatizace lze teoreticky rozdělit do několika částí, které se vzájemně prolínají (Link et al., 1989; Link et al., 2001). Nejprve je člověk označen jako duševně nemocný, což v jeho okolí vyvolává stereotypní smýšlení. Následně jsou lidé s duševním onemocněním vnímáni jako „ti druzí“, často přicházejí o svůj sociální status a mohou být diskriminováni. Stigma lze rozdělit na několik typů: veřejné stigma (tj. stigma okolí vůči člověku s duševním onemocněním), self-stigma (tj. stigma člověka s duševním onemocněním vůči sobě), propůjčené stigma (tj. stigma okolí vůči lidem blízkým člověku s duševním onemocněním nebo třeba poskytovatelům služeb jako jsou psychiatři, sociální pracovníci atd.) a strukturální stigma (tj. stigma zakotvené v zákonech a strukturách společnosti) (Gronholm et al., 2017).
Stigmatizace lidí s duševním onemocněním sociálními pracovníky
Stigmatizace se netýká pouze veřejnosti, ale také profesionálů pečujících o duševní zdraví, a to včetně sociálních pracovníků (Ahmedani, 2011). Role sociálních pracovníků v procesu zotavování je často zásadní. Bývají mezi prvními, kteří s klientem spolupracují a mají vliv nejen na jedince, ale i na jeho rodinný systém, který následně sám může přispět k lepšímu průběhu léčby nemocného a rychlejšímu zotavení. Proto je nezbytné, aby sociální pracovníci měli kvalitní znalosti v oblasti duševního zdraví, obzvlášť co se týká porozumění a rozpoznání příznaků duševních onemocnění (Ahmedani, 2011; Jensen et al, 2017).
V zahraničí se jako efektivní nástroj rozšíření znalostí potřebných pro práci s lidmi s duševním onemocněním osvědčil program Mental Health First Aid (MHFA) (Kitchener, Jorm, 2008). Osnova programu zahrnuje právě témata, jako jsou příznaky a rizikové faktory rozvoje deprese, úzkostí a dalších duševních onemocnění, postup v krizových situacích a základní rady pro kontakt s člověkem v těžké životní situaci. Program je doporučován pro pracovníky sociálních služeb i veřejné správy. Materiály programu MHFA jsou v několika jazykových verzích dostupné na https://mhfa.com.au/mental-health-first-aid-guidelines.
Tuzemská evidence o míře stigmatizace u sociálních pracovníků
V České republice se výzkum stigmatizace lidí s duševním onemocněním v poslední době dynamicky rozvíjí, což platí i pro skupinu profesionálů pečujících o duševní zdraví. Šetření Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví (CRPDZ), které v letech 2016–2018 realizovalo projekt „Zapojením peer konzultantů proti stigmatizaci“, poskytlo poznatky o míře stigmatizace pracovníků komunitních týmů. Obou měření ,před i po spolupráci s peer konzultantem, se zúčastnilo 102 pracovníků komunitních týmů, z nichž 51 % uvedlo jako svou pracovní pozici „sociální pracovník“ či „pracovník v sociálních službách“. K měření byl použit dotazník obsahující škály zaměřené na zjišťování postojů, způsobu jednání vůči lidem s duševním onemocněním a míru stresu. Součástí dotazníku je i několik otevřených otázek týkajících se očekávání a obav plynoucích z nástupu peer konzultanta do týmu. Jak ukázala analýza dat, postoje pracovníků komunitních týmů vůči lidem s duševním onemocněním byly již v počátku projektu velmi pozitivní. Pro srovnání míry stigmatizace můžeme použít výsledky výzkumů na české populaci (Janoušková et al., 2016), lékařích (Janoušková et al., 2017), zdravotních sestrách (Weissová et al., 2016) či studentech středních zdravotnických škol (Winkler et al., 2017), kteří na týchž škálách skórovali negativněji.
Zajímavé výsledky poskytly analýzy na úrovni jednotlivých položek. Největší rozdíly byly ve smýšlení pracovníků komunitních týmů ve srovnání s českou populací, lékaři a studenty středních zdravotnických škol, kteří skórovali negativněji. Rozdíly se projevily v charakteristikách nemocných a v ochotě kontaktu s nimi (92 % souhlasných odpovědí s „Lidé s duševním onemocněním jsou mnohem méně nebezpeční, než si většina lidí myslí.“, 87 % nesouhlasných odpovědí s „Nechtěl/a bych bydlet vedle někoho, kdo je duševně nemocný.“), v postojích k institucionalizované péči (87 % souhlasných odpovědí s „Jakmile se u člověka objeví známky duševní poruchy, měl by být hospitalizován.“) a v názorech na práva lidí s duševním onemocněním (99 % souhlasných odpovědí s „Lidé s duševním onemocněním by měli mít stejné právo na zaměstnání jako kdokoli jiný.“, 84 % nesouhlasných odpovědí s „Nikomu, kdo měl v minulosti duševní problémy, by neměla být svěřena veřejná funkce.“, 93 % souhlasných odpovědí s „Lidem s duševním onemocněním by neměla být svěřována jakákoli zodpovědnost“) (Janoušková et al., 2016; Janoušková et al., 2017; Winkler et al., 2017). Odpovědi na otevřené otázky týkající se nástupu peer konzultanta opět potvrdily pozitivní postoje. Jeho budoucí kolegové do peer konzultanta vkládali naději na rozvoj vlastní empatie, snazší komunikaci s klienty a rozšíření možností práce. Jejich obavy se týkaly především přehlcení peer konzultanta prací a jejich vlastní tendence k hyperprotektivitě. S obavou smýšleli pouze o jeho případné neschopnosti udržet si v kontaktu s klienty hranice a pečovat o vlastní duševní pohodu. Naměřené hodnoty v počátku projektu a po jeho skončení nepřinesly výrazné změny u žádné z měřených domén. Výsledky tedy hovoří pro vstřícný postoj pracovníků komunitních služeb vůči lidem s duševním onemocněním a nízkou míru stigmatizace v oblasti jejich práv a možnosti zapojení do veřejného života.
Další zdroj poznatků o stigmatizaci poskytly rozhovory, které probíhaly jako součást projektu „Destigmatizace Národního ústavu duševního zdraví“. Výzkumu se účastnili zástupci z řad sociálních pracovníků jak komunitních služeb, tak i psychiatrických nemocnic, nízkoprahových zařízení a úřadů veřejné správy (odbor sociálních věcí). Respondenti sami reflektovali potřebu otevření tématu duševního onemocnění a jeho stigmatizace ve veřejnosti. Své největší rezervy spatřují ve znalostech psychiatrie a komunikaci s lidmi s duševním onemocněním, což se nejvýrazněji projevilo u pracovníků zaměstnaných na výše uvedených úřadech. Zástupci komunitních služeb zase reflektovali svou tendenci k vytváření závislosti klienta na službách namísto jeho vedení k samostatnosti. Jako nevyhovující se jeví současný model spolupráce a komunikace se zdravotníky a nejasné rozdělení rolí v péči o klienta.
Sociální pracovníci v projektu Destigmatizace
Projekt Destigmatizace je jedním z projektů probíhající reformy psychiatrické péče v ČR. Cílem reformy je přesunutí psychiatrické péče z velkých léčeben do komunitních Center duševního zdraví (CDZ), jak je běžné v jiných západních státech. Reforma klade důraz zejména na práva a kvalitu života lidí s duševním onemocněním. Projekt Destigmatizace je zaměřen na snížení stigmatizace (popř. sebe-stigmatizace) u cílových skupin, kterými jsou lidé s duševním onemocněním, jejich rodinní příslušníci, zdravotní profesionálové, sociální pracovníci, pracovníci veřejné správy a lidé žijící v komunitách u vznikajících CDZ.
V rámci projektu Destigmatizace budou v nadcházejících měsících vyvíjeny a implementovány programy pro sociální pracovníky, které se zaměří hlavně na edukaci v oblasti psychiatrie, nácvik dovedností potřebných pro práci s lidmi s duševním onemocněním a témata recovery a empowermentu. Pilotáž destigmatizačního programu za participace několika desítek sociálních pracovníků bude zahájena na jaře 2019 a v dalších letech program absolvují další stovky pracovníků sociálních služeb. Jeho obsah je v současnosti vyvíjen na základě analýzy potřeb (dostupné ZDE). Aktuality projektu Destigmatizace budou průběžně zveřejňovány na webu projektu (http://destigmatizace.info/).
Zdroje:
- Ahmedani, B. K. (2011). Mental health stigma: society, individuals, and the profession. Journal of social work values and ethics, 8 (2), 4-1.
- Gronholm, P. C., Henderson, C., Deb, T., & Thornicroft, G. (2017). Interventions to reduce discrimination and stigma: the state of the art. Social psychiatry and psychiatric epidemiology, 52 (3), 249-258.
- Hert, M., Ch. U Correll, J. Bobes, M. Cetkovich‐Bakmas, D. Cohen, I. Asai, J. Detraux, S. Gautam, H. J. Moller, a D. M. Ndetei. 2011. "Physical illness in patients with severe mental disorders. I. Prevalence, impact of medications and disparities in health care." World Psychiatry 10 (1): 52-77.
- Janoušková M., Weissová A., Tušková E., Šouláková B., Mladá K., Pasz J., Chrtková D., Růžičková T. & Winkler P. (2016) Stigmatizace v České republice. Výzkumná zpráva. Národní ústav duševního zdraví, Klecany.
- Janoušková, M., Weissová, A., Formánek, T., Pasz, J., & Bankovská Motlová, L. (2017). Mental illness stigma among medical students and teachers. International Journal of Social Psychiatry, 63 (8), 744-751.
- Jensen, K. B., Vendsborg, P., Hjorthøj, C., & Nordentoft, M. (2017). Attitudes towards people with depression and schizophrenia among social service workers in Denmark. Nordic journal of psychiatry, 71 (3), 165-170.
- Kitchener, B. A., & Jorm, A. F. (2008). Mental Health First Aid: an international programme for early intervention. Early Intervention in Psychiatry, 2 (1), 55-61.
- Link, Bruce G, Francis T Cullen, Elmer Struening, Patrick E Shrout, and Bruce P Dohrenwend, 1989. "A modified labeling theory approach to mental disorders: An empirical assessment." American Sociological Review: 400-423.
- Link, Bruce G, and Jo C Phelan, 2001. "Conceptualizing stigma." Annual review of Sociology: 363-385.
- Miller, C. Levinson, B. G. Druss, E. A. Dombrowski, a R. A. Rosenheck, 2014. "Barriers to primary medical care among patients at a community mental health center." Psychiatric Services 54 (8): 1158-1160.
- Overton, S. L., & Medina, S. L. (2008). The stigma of mental illness. Journal of Counseling & Development, 86 (2), 143-151.
- Stuart, H., Arboleda-Florez, J., & Sartorius, N. (2011). Paradigms lost: fighting stigma and the lessons learned. Oxford University Press.Winkler, P., Csémy, L., Janoušková, M., Mladá, K., Motlová, L. B., & Evans-Lacko, S. (2015). Reported and intended behaviour towards those with mental health problems in the Czech Republic and England. European Psychiatry, 30 (6), 801-806.
- Weissová, A., Janoušková, M., Kasal, A. & Petr, T. (2016) Postoje sester pracujících v oblasti psychiatrie k lidem s duševním onemocněním. Psychiatrie. 20 (3), 121-126.
- Winkler, P., Janoušková, M., Kožený, J., Pasz, J., Mladá, K., Weissová, A., ... & Evans-Lacko, S. (2017). Short video interventions to reduce mental health stigma: a multi-centre randomised controlled trial in nursing high schools. Social psychiatry and psychiatric epidemiology, 52 (12), 1549-1557.
Mgr. Michaela Zrnečková, Mgr. Aneta Alexová
Článek byl vydán v rámci projektu MPSV – „Systémová podpora profesionálního výkonu sociální práce II“, reg. č. CZ.03.2.63/0.0/0.0/15_017/0003751, financovaného z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Zaměstnanost a státního rozpočtu České republiky.